Materiály a informace o svědectvích v češtině

Jaroslav Kraus

Language: Czech

Jaroslav Kraus popisuje svůj útěk z evakuačního transportu. Šlo o stejný transport, který se později proslavil díky povídce Arnošta Lustiga a filmu Démanty noci Jana Němce.

Jaroslav Kraus se narodil roku 1922 v Praze. Podle zákonů platných na území Protektorátu pocházel z takzvaného "smíšeného manželství". Přežil ghetto Terezín, a tábory Osvětim - Birkenau, Buchenwald, a Meuselwitz. Žije v Praze.

  • Jaroslav Kraus

    Language: Czech

    Jaroslav Kraus popisuje svůj útěk z evakuačního transportu. Šlo o stejný transport, který se později proslavil díky povídce Arnošta Lustiga a filmu Démanty noci Jana Němce.

    Jaroslav Kraus se narodil roku 1922 v Praze. Podle zákonů platných na území Protektorátu pocházel z takzvaného "smíšeného manželství". Přežil ghetto Terezín, a tábory Osvětim - Birkenau, Buchenwald, a Meuselwitz. Žije v Praze.

  • Jan Orlik

    Language: Czech

    Jan Orlík popisuje svůj ilegální odchod z Protektorátu Čechy a Morava. Jako mnozí jiní směřoval do Polska, přes Ostravu.

    Jan Orlík se narodil jako Jan Adler roku 1919 v Praze, ale vyrůstal v Železné Rudě a v Klatovech. Po okupaci Československa uprchl do Polska, kde vstoupil do Československé armády, a přes Švédsko odjel do Velké Británie. Bojoval u Dunkirku, po válce se vrátil do vlasti.

  • Zuzana Růžičková - Kalabisová

    Language: Czech

    Zuzana Růžičková vzpomíná na poválečný návrat z koncentračních táborů domů, do Plzně.

    Zuzana Růžičková se narodila roku 1927 v Plzni. Po absolutoriu tamního gymnázia byla odvlečena do ghetta Terezín, odkud byla dále deportována do tábora smrti v Osvětimi - Birkenau. Osvobozena byla v koncentračním táboře Bergen - Belsen. Po válce vystudovala hru na klavír a cembalo, a stala se světově uznávanou interpretkou a profesorkou hudby.

Informace o Institutu USC Shoah Foundation

V roce 1994, inspirován vlastními zkušenostmi z natáčení filmu Schindlerův seznam, založil Steven Spielberg nadaci Survivors of the Shoah, aby sbírala svědectví přeživších Holokaustu a dalších pamětníků. Nadace natáčela židovské pamětníky, ale také homosexuály, svědky Jehovovy, osvoboditele a svědky osvobození, politické vězně, zachránce, Romské pamětníky, přeživší programu eugeniky, a účastníky soudů s válečnými zločinci. V průběhu několika let USC Shoah Foundation shromáždila v 61 zemi světa blízko 52 000 svědectví ve 39 jazycích; dnes je to jeden z největších podobných digitálních videoarchivů na světě.

V roce 2006 se tato Nadace stala součástí Dana and David Dornsife College of Letters, Arts and Sciences na Univerzitě Jižní Kalifornie (USC) a přijala nové jméno: USC Shoah Foundation Institute for Visual History and Education. Tato změna názvu odráží rozšířenou misi Institutu: překonávat předsudky, netoleranci a fanatismus – stejně tak jako utrpení, které způsobují – prostřednictvím vzdělávacího využití svědectví z archivu Institutu. Institut spolupracuje s partnery po celém světě, a poskytuje nejen veřejný přístup k archivu interview, ale i studijní stipendia v mnohých oblastech bádání. Institut a jeho partnerské organizace také využívají archiv k tvorbě vzdělávacích produktů a programů, které mohou být využívány v mnoha zemích a v různých jazycích. Institut tak slouží pedagogům, studentům, a badatelům z celého světa. Již brzy navíc začne natáčení a archivace svědectví lidí, kteří přežili i jiné genocidy.

Aby pomohl pedagogům a studentům v České republice, dal Institut USC Shoah Foundation několik úryvků z interview s pamětníky k dispozici metodickému portálu Rámcového vzdělávacího programu (RVP) coby digitální učební materiály. Například úryvky z interview s Viktorem Lašem, vězněm Terezínského ghetta nasazeným na „vyčištění“ Lidic po jejich zničení, naleznete na http://dum.rvp.cz/materialy/svedectvi-viktora-lase.html . Kromě toho Institut vytvořil modelovou hodinu v češtině „Když rasismus je zákon“, dostupnou na internetu. Tato hodina obsahuje interview z archivu Institutu a může být stahována a tištěna pro využití ve školách.

Materiály v češtině

Unikátní program IWalks
IWalks kombinují filmové vzpomínky pamětníků s autentickou lokalitou a rozšiřují tak možnosti vzdělávacích aktivit.

Tento sestřih z filmových vzpomínek pamětníků původně vznikl jako součást programu 5. výroční konference Centra vizuální historie Malach při Univerzitě Karlově v Praze. Širšímu publiku představují veselé, odbojné a protinacistické kabaretní písničky z terezínského ghetta a jidiš písně tradičních židů. Sestřih tak zachycuje část mozaiky kultur a identit, o kterou naši společnost připravila genocida osob označených za Židy za druhé světové války.

Dalším materiálem v češtině, který je plně dostupný na internetu, je soubor metodických modelů pro výuku na ZŠ a SŠ vytvořený ve spolupráci s Památníkem Terezín. Pod názvem Ghetto Terezín, holokaust a dnešek najdete celkem dvanáct modelových hodin.

Historie města sahá nejméně do 12. století. Po prvním dělení Polska roku 1772 bylo město anektováno k habsburskému Rakousku, k polské správě se vrátilo až po skončení první světové války. Mezitím se Osvětim stala průmyslovým centrem a důležitou železniční křižovatkou. V roce 1921 mělo město 4 950 židovských obyvatel. V předvečer druhé světové války žilo v Osvětimi 8000 židů, přes polovinu populace města. V říjnu 1939 bylo město připojeno k Velkoněmecké říši.

Institut USC Shoah Foundation připravil pro české učitele a studenty hodinu Když rasismus je zákon, která studentům pomůže prozkoumat fenomén etnické, náboženské a kulturní asimilace, a na konkrétním případě tzv. Norimberských zákonů demonstruje, jak se může extremistický předsudek stát součástí právního řádu totalitního státu a postihnout široké vrstvy obyvatelstva. Základem hodiny jsou úryvky z interview s pamětníky z archívu Institutu.