Vinohrady

Ghetto bez zdí

iWalk_CZ_07

Ghetto bez zdí - Legerova 33

Language: Czech

Úryvek ze svědectví Jany Urbanové popisuje život v jednom z takových bytů, do kterého byla s rodinou přesídlena z Mníšku pod Brdy, a následnou deportaci do Terezína.

Jana Urbanová se narodila roku 1937 v Teplicích, tatínek byl lékařem. Po záboru Sudet ordinoval do poslední chvíle, poté však museli uprchnout do vnitrozemí. Maminka byla po okupaci označena za „árijku“, tatínek za žida. Jana byla považována za židovského míšence. Protože se maminka odmítala s tatínkem rozvést, na rodinu se vztahovaly protižidovské zákony. Otec si nejprve vybudoval lékařskou praxi v Mníšku pod Brdy, po udání někoho z okolí, že se jedná o židovského lékaře, se rodina musela přestěhovat na Vinohrady. Díky „árijské“ mamince byla Jana deportována do terezínského ghetta  až na sklonku války a dožila se tam osvobození.

Vinohrady byly v období Protektorátu Čechy a Morava jednou z pražských čtvrtí, kam byly záměrně sestěhovávány židovské rodiny z celého města a okolí. I proto na Vinohradech v souvislosti s holocaustem, genocidou všech občanů označených za židy, narážíme na skutečně hrozivá čísla: například jen obyvatel Mánesovy ulice bylo zavražděno 821. Pro více informací můžete navštívit stránky specializovaných projektů www.stolpersteine.cz či www.holocaust.cz.

Budova synagogy v Sázavské ulici a kancelář židovské obce v ní se změnily na sběrná místa věcí, které již osoby označené za židy nesměly vlastnit, a na výdejní místo žlutých hvězd, kterými měli být jako podlidé označeni. Seznam zákazů by byl příliš dlouhý: židé nesměli vlastnit v podstatě nic, nesměli se vzdělávat, nesměli se stýkat s ne-židy, nesměli s nimi komunikovat, nesměli chodit na veřejná místa, nesměli využívat služeb či veřejné dopravy, nesměli kupovat určité potraviny. Veškerý majetek deportovaných a zavražděných, včetně nemovitostí, byl katalogizován a následně ukraden.

V takzvaných židovských bytech obvykle každá rodina obývala jeden pokoj. Zdání normality bylo udržováno až do začátku deportací, kdy většina těchto lidí, řečeno dobovým právním jazykem, přeložila své bydliště do Terezína a dále na východ do ghett a vyhlazovacích táborů.

Úryvek ze svědectví Jany Urbanové popisuje život v jednom z takových bytů, do kterého byla s rodinou přesídlena z Mníšku pod Brdy, a následnou deportaci do Terezína.

Celé interview, ze kterého tento úryvek pochází, můžete shlédnout v Centru vizuální historie Malach, http://malach-centrum.cz.

Jana Urbanová se narodila roku 1937 v Teplicích, tatínek byl lékařem. Po záboru Sudet ordinoval do poslední chvíle, poté však museli uprchnout do vnitrozemí. Maminka byla po okupaci označena za „árijku“, tatínek za žida. Jana byla považována za židovského míšence. Protože se maminka odmítala s tatínkem rozvést, na rodinu se vztahovaly protižidovské zákony. Otec si nejprve vybudoval lékařskou praxi v Mníšku pod Brdy, po udání někoho z okolí, že se jedná o židovského lékaře, se rodina musela přestěhovat na Vinohrady. Díky „árijské“ mamince byla Jana deportována do terezínského ghetta  až na sklonku války a dožila se tam osvobození.

Otázky k diskusi:

  • Bydleli jste někdy v jednopokojovém bytě, nebo sdíleli svůj byt s početnou návštěvou? Jaké to bylo? Jak dlouho to trvalo?
  • Proč asi byli lidé označení za židy sestěhováváni? Jaký cíl tím úřady sledovaly?
  • Co se asi dělo s byty, ve kterých bydleli dříve, a s jejich zařízením?
  • Jak byste interpretovali termín ghetto bez zdí, kterým je podobná situace někdy označována?
  • Co je ghetto? Jak se význam tohoto slova měnil od středověku, za druhé světové války, co znamená dnes?