Brno

Hybešova 43, spolkové židovské reformní reálné gymnázium

Brno 1 Playlist

Hybesova

Hybesova 1

Language: Czech

  • Hybesova 1

    Language: Czech

  • Hybesova 2

    Language: Czech

  • Hybesova 3

    Language: Czech

  • Hybesova 4

    Language: Czech

  • Hybesova 5

    Language: Czech

Demokratická Československá republika vznikla na troskách Habsburské monarchie. Byla mnohonárodnostním státem, a tak se státní orgány snažily poskytnout menšinám, ať jazykovým, národním nebo náboženským, dostatek prostoru k dalšímu rozvoji. Představitelé sílícího židovského národního hnutí, sionismu, požadovali pro národně se identifikující Židy stejná práva jako pro jiné národnostní menšiny. Při sčítáních lidu v letech 1921 a 1930 tak bylo možno přihlásit se k židovské národnosti, bez ohledu na mateřský jazyk či členství v církvi. Za Židy podle národnosti se mohli označit občané, jejichž mateřštinou byla čeština nebo němčina, aniž by kdy uměli hebrejsky nebo jidiš. Národní Židé prosazovali zřizování židovských škol paralelně k systému veřejných škol, aby v nich bylo podporováno vzdělávání v národním duchu, podobně jako v menšinových školách polských či německých, či dříve, za Rakousko-Uherska, ve školách českých.

V Brně pro národně se identifikující Židy vznikla obecná židovská škola a také spolkové židovské reformní reálné gymnázium, soukromá škola s právem veřejnosti. Pravidelné vyučování začalo v lednu 1921 v budově v ulici U synagogy (dnešní Spálená ulice). V dalším školním roce se škola přemístila do budovy obecné židovské školy U městského dvora (nynější Šilingrovo náměstí), od roku 1924 se definitivním sídlem gymnázia stala budova v Hybešově ulici č. p. 43.

Po roce 1939 a okupaci Československa byli židovští žáci a studenti – všichni ti, kdo byli za Židy označeni tehdy platnými rasovými zákony – vyloučeni nejprve ze všech německých středních škol, poté ze všech německých škol včetně základních a od 7. srpna 1940 nesměli navštěvovat ani žádné české školy.

Zákaz vzdělávání židovských dětí sledoval stejný cíl jako ostatní zákazy omezující život Židů v protektorátu: jejich absolutní oddělení od společnosti, sociální vyčlenění spojené s likvidací možnosti obživy. Ke snadnějšímu rozpoznávání osob, které se neměly stýkat s většinovou společností a jejichž základní lidská a občanská práva byla postupně rušena, byly od března 1940 občanské průkazy označeny písmenem „J“.

Spolkové židovské reformní reálné gymnázium v Brně bylo poslední střední školou, která směla tyto studenty vyučovat. Kromě denního studia bylo možné též studium dálkové, škola tak přijímala studenty z celého území Protektorátu Čechy a Morava. Lokalita této unikátní školy je tak významným místem paměti relevantním pro většinu území dnešní České republiky.

I proto se pět úryvků ze svědectví někdejších žáků, které obsahuje tento IWalk, věnuje zejména vzpomínkám na dobu druhé světové války. Celá interview, ze kterých tyto úryvky pocházejí, můžete shlédnout v Centru vizuální historie Malach, http://malach-centrum.cz.

Česká zemská školní rada pro Moravu ukončila existenci Spolkového židovského reformního reálného gymnázia v Brně k 15. květnu 1941, na základě rozhodnutí říšského protektora.  

Od 1. září 1941 museli Židé starší 6 let opouštět svůj byt pouze se žlutou šesticípou hvězdou s nápisem „Jude“ na oděvu. V říjnu téhož roku pak začaly deportace těchto lidí do ghet v Lodži, Minsku a Terezíně, odkud byli dále deportováni do táborů smrti.

Informace o historii Spolkového židovského reformního reálného gymnázia v Brně zpracovala a na webu Židovské obce v Brně zpřístupnila Helena Mikešová, materiál naleznete na http://www.zob.cz/?q=node/1894. Obsahuje více informací o jednotlivých profesorech a jejich třídách. Za pomoc s vyhledáváním archivních materiálů patří velký dík PhDr. Aleně Mikovcové.

Otázky k diskusi:

  • Liší se vaše školní zážitky od prožitků pamětníků? Pokud ano, v čem? Které prožitky máte společné?
  • Odkud studenti, jejichž svědectví jste shlédli, přišli do Brna? Proč?
  • Proč bylo pro nacistický režim důležité zabránit židovským dětem ve vzdělávání?
  • Kolik dětí a učitelů židovského gymnázia v Brně přežilo?
  • Proč je pro svědky tak důležité vyjmenovávat své učitele?
  • Jaký asi byl dopad holocaustu, genocidy všech osob označených za Židy, a dalších událostí druhé světové války na brněnskou společnost? Můžete jejich následky pociťovat i dnes?

Krátké životopisy pamětníků:

Karel Ellinger se narodil v červenci 1928 v Brně, otec pocházel ze židovské rodiny z Pohořelic, maminka byla katolička. Vyrůstal v Pohořelicích, do Brna se vrátil až roku 1938, po obsazení československého pohraničí Německem. Po smrti tatínka v roce 1939 jej maminka vyškrtla ze židovské obce, rasové zákony však takové detaily nebraly v potaz. Po zákazu studia na běžných školách studoval na Spolkovém židovském reformním reálném gymnáziu v Brně. Přežil ghetto Terezín a koncentrační tábory Auschwitz-Birkenau, Landshut, Kaufering a Dachau. Interview bylo natočeno 21. prosince 1995 v Brně.

Jiří Franěk se narodil v listopadu 1922 ve Vysokém Mýtě. Po zákazu studia na všech ostatních školách z rasových důvodů studoval na Spolkovém židovském reformním reálném gymnáziu v Brně. Přežil ghetto Terezín a tábory Auschwitz-Birkenau a Sachsenhausen. Z rodiny se nikdo jiný nevrátil. Po válce vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a stal se mezinárodně uznávaným profesorem slavistiky. Po okupaci země v létě 1968 mu bylo bráněno v akademické činnosti, tehdy pracoval jako hradlař na nádraží v Dejvicích. Na Univerzitu se směl vrátit až po roce 1989. Interview bylo natočeno 11. ledna 1996 v Praze.

Koloman Gajan se narodil v listopadu 1918 v Hamborku u Prešova, v tradičně zbožné židovské rodině. Jeho původní příjmení bylo Edelmann, po osvobození si ponechal jméno z falešných osobních dokumentů, které krátce používal. Ještě v mládí se s rodinou přestěhoval do Prahy, po okupaci studoval na Spolkovém židovském reformním reálném gymnáziu v Brně. Po krátkém působení v ilegalitě v protektorátu přešel na Slovensko, kde se pod falešným jménem Ján Gajan zapojil do odboje. Koncem roku 1944 byl zatčen. Přežil tábory München-Allach, Lauingen, Landsberg, Kaufering a Bergen-Belsen. Po osvobození vystudoval na Karlově univerzitě historii a romanistiku, později přednášel na Filosofické fakultě novodobé světové dějiny. Roku 1971 byl v souvislosti s událostmi po okupaci země z fakulty vyhozen za podporu reformám z jara 1968. Přednášet mohl až po pádu komunistického režimu. Interview bylo natočeno 3. června 1997 v Praze.

Věra Jílková se narodila v únoru 1922 v Trutnově. Vyrůstala v nedalekém Hronově. Po zákazu navštěvovat jiné školy studovala na Spolkovém židovském reformním reálném gymnáziu v Brně, po zrušení školy se vrátila domů. Do Terezína byla deportována z Hradce Králové. Přežila Terezín a tábory Auschwitz-Birkenau, Christianstadt, Flossenbürg a Bergen-Belsen. Po osvobození se vrátila do Hronova, později však odešla studovat filologii do Prahy. Pracovala v tiskové kanceláři. Interview bylo natočeno 20. února 1996 v Praze.

Ruth Kopečková se narodila v srpnu 1923 v Dolních Kounicích. Studovala na Spolkovém židovském reformním reálném gymnáziu v Brně, zapojila se do pomoci uprchlíkům z Rakouska, učila se jazyky a později šití, aby se mohla uplatnit po plánované emigraci do Palestiny. Z cesty ale na poslední chvíli sešlo. Jako mnoho obyvatel menších měst a vesnic na jižní Moravě byla Ruth deportována přes brněnské shromaždiště na Merhautově ulici. Přežila ghetto Terezín a tábory Ereda, Jägala, Lagedi, Stutthof, Hamburg-Langenhorn a Bergen-Belsen. Na počátku šedesátých let svědčila v procesech s válečnými zločinci v Estonsku. Interview bylo natočeno 29. ledna 1996 v Brně.

Ella Machová se narodila v únoru 1915 ve Vídni. Vyrůstala v Kostelní Myslové, v Telči a v Brně, studovala na Spolkovém židovském reformním reálném gymnáziu, provdala se do Jihlavy. Po obsazení československého pohraničí z Jihlavy uprchla a rozhodla se nevěřit oficiální propagandě, příkazy úřadů ignorovala. Do transportu se nedostavila, pro úřady předstírala sebevraždu. Tři roky se ukrývala ve Štěpánovicích u Tišnova, v kapličce, ve včelíně, v jeskyni v Panské skále a na jiných místech. Po osvobození se vrátila do Jihlavy. Měla problémy s komunisty, kteří se začínali drát k moci a majetku po Němcích. Její manžel byl zavražděn. Interview bylo natočeno 21. prosince 1995 v Brně.

Alica Pastorová se narodila v únoru 1928 v Českém Těšíně, vyrůstala v Ostravě a v Brně. Od malička ji to táhlo k divadlu a k tanci. Po zákazu navštěvovat jiné školy studovala na Spolkovém židovském reformním reálném gymnáziu v Brně. Přežila ghetto Terezín a tábory Auschwitz-Birkenau, Kurzbach, Gross Rosen a Bergen-Belsen. Po osvobození se vrátila k studiu baletu a stala se sólistkou nejprve v Olomouci, poté na prknech Slovenského národného divadla. Interview bylo natočeno 27. ledna 1997 v Bratislavě na Slovensku.

Krátké životopisy několika profesorů Spolkového židovského reformního reálného gymnázia zmíněných ve vzpomínkách pamětníků:

Pavel Haas (1899 – 1944)

Zatímco bratr Hugo se stal filmovým hercem a režisérem, Pavel Haas byl hudebním skladatelem, studentem Leoše Janáčka. Tvořil pro divadlo i film, je autorem několika oper a kvartetů. Do Terezína byl deportován v prosinci 1941, navzdory depresi i v ghettu pokračoval v práci. Složil několik kratších skladeb a písní, na hebrejský text složil i chorál pro mužský sbor nazvaný Nenaříkej. V říjnu 1944 byl deportován do Osvětimi, kde byl zavražděn. Oba bratry dnes připomíná pamětní deska na domě v Biskupské ulici 8 v Brně.

Dr. Benedikt (Baruch) Kurzweil (1907 – 1972)

Narodil se v rabínské rodině v Brtnici v roce 1907, vystudoval ješivu, židovskou náboženskou školu, ve Frankfurtu nad Mohanem, poté vyučoval na Spolkovém židovském reformním reálném gymnáziu v Brně. V roce 1939 emigroval do Palestiny, kde nejprve učil na střední škole v Haifě, poté byl profesorem na univerzitě Bar Ilan. Byl uznávaným izraelským literárním kritikem. 

Valtr Eisinger (1913 – 1945)

Pocházel z Podivína, působil jako učitel v Kyjově a v Orlové, poté na Spolkovém židovském reformním reálném gymnáziu v Brně. Do paměti stovek přeživších se zapsal především pokračováním své pedagogické práce v Terezíně. Jako vedoucí chlapeckého domova L 417 byl inspirací chlapecké samosprávy a několika časopisů vydávaných v ghettu. Jeho levicové a komunistické přesvědčení mu způsobovalo velké problémy u vedení ghetta. Na podzim 1944 byl deportován do Osvětimi, odkud byl po čase deportován do Sachsenhausenu. V lednu 1945 byl zastřelen na pochodu smrti poblíž Buchenwaldu. 

Otto Ungar (1901 – 1945)

Brněnský rodák Otto Ungar vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění. V roce 1927 nastoupil na Spolkovém židovském reformním reálném gymnáziu v Brně jako profesor kreslení a deskriptivní geometrie, kde působil až do uzavření školy. Po deportaci do Terezína společně s dalšími umělci ilegálně dokumentoval skutečný život v ghettu, vydávaném nacistickou propagandou za ukázkové židovské sídliště. Za tuto činnost byl uvězněn a posléze byl deportován do Osvětimi. Přežil Osvětim i pochod smrti do tábora Buchenwald a dožil se osvobození. Dne 25. července 1945  zemřel v německé nemocnici pro přeživší na celkové vyčerpání organismu.

Hybešova 43