Deportační centrum na Radiotrhu

Czech 2014 iWalk Playlist

Language: Czech

Od roku 2012 byla součástí expertního vzdělávacího programu Svědectví pamětníků ve výuce pro 21. století pro české pedagogy i procházka protektorátní Prahou. Podobně s úryvky svědectví pamětníků v kombinaci s autentickými lokalitami pracovaly sesterské  programy v Maďarsku, Polsku a na Ukrajině. Díky značnému zájmu pedagogů o podobné materiály umožňující interaktivní kombinaci filmových vzpomínek s relevantními místy paměti se USC Shoah Foundation rozhodla vytvořit veřejně přístupný soubor vzdělávacích programů IWalks, směřující k obnově vědomí souvislostí a prostorových kontextů historických událostí. IWalks nabízejí možnost pracovat se sestřihy svědectví pamětníků přímo na místě, kde se popisované události odehrály. První takový materiál v češtině, vytvořený ve spolupráci s OpenEye o.s., se věnuje místu spojenému s deportacemi obyvatel Prahy označených rasistickými zákony za židy.

Tři filmové segmenty, které si můžete stáhnout do svého počítače, iPadu či mobilu obsahují úryvky ze svědectví pamětníků holocaustu z Archivu vizuální historie USC Shoah Foundation. Na webové stránce pak naleznete základní informace o lokalitě, doprovodné fotografie a medailonky pamětníků.

Stopáž jednotlivých filmových segmentů je:

Radiotrh: 4 minuty

Veletržní ulice: 5 minut

Deportace dětí z takzvaně smíšených rodin: 5.5 minuty

Pokud si přejete být pravidelně informováni o novinkách USC Shoah Foundation v češtině, případně i v jiných jazycích, kontaktujte nás na adrese: smok.martin@gmail.com

  • Language: Czech

    Od roku 2012 byla součástí expertního vzdělávacího programu Svědectví pamětníků ve výuce pro 21. století pro české pedagogy i procházka protektorátní Prahou. Podobně s úryvky svědectví pamětníků v kombinaci s autentickými lokalitami pracovaly sesterské  programy v Maďarsku, Polsku a na Ukrajině. Díky značnému zájmu pedagogů o podobné materiály umožňující interaktivní kombinaci filmových vzpomínek s relevantními místy paměti se USC Shoah Foundation rozhodla vytvořit veřejně přístupný soubor vzdělávacích programů IWalks, směřující k obnově vědomí souvislostí a prostorových kontextů historických událostí. IWalks nabízejí možnost pracovat se sestřihy svědectví pamětníků přímo na místě, kde se popisované události odehrály. První takový materiál v češtině, vytvořený ve spolupráci s OpenEye o.s., se věnuje místu spojenému s deportacemi obyvatel Prahy označených rasistickými zákony za židy.

    Tři filmové segmenty, které si můžete stáhnout do svého počítače, iPadu či mobilu obsahují úryvky ze svědectví pamětníků holocaustu z Archivu vizuální historie USC Shoah Foundation. Na webové stránce pak naleznete základní informace o lokalitě, doprovodné fotografie a medailonky pamětníků.

    Stopáž jednotlivých filmových segmentů je:

    Radiotrh: 4 minuty

    Veletržní ulice: 5 minut

    Deportace dětí z takzvaně smíšených rodin: 5.5 minuty

    Pokud si přejete být pravidelně informováni o novinkách USC Shoah Foundation v češtině, případně i v jiných jazycích, kontaktujte nás na adrese: smok.martin@gmail.com

  • Language: Czech

    Od roku 2012 byla součástí expertního vzdělávacího programu Svědectví pamětníků ve výuce pro 21. století pro české pedagogy i procházka protektorátní Prahou. Podobně s úryvky svědectví pamětníků v kombinaci s autentickými lokalitami pracovaly sesterské  programy v Maďarsku, Polsku a na Ukrajině. Díky značnému zájmu pedagogů o podobné materiály umožňující interaktivní kombinaci filmových vzpomínek s relevantními místy paměti se USC Shoah Foundation rozhodla vytvořit veřejně přístupný soubor vzdělávacích programů IWalks, směřující k obnově vědomí souvislostí a prostorových kontextů historických událostí. IWalks nabízejí možnost pracovat se sestřihy svědectví pamětníků přímo na místě, kde se popisované události odehrály. První takový materiál v češtině, vytvořený ve spolupráci s OpenEye o.s., se věnuje místu spojenému s deportacemi obyvatel Prahy označených rasistickými zákony za židy.

    Tři filmové segmenty, které si můžete stáhnout do svého počítače, iPadu či mobilu obsahují úryvky ze svědectví pamětníků holocaustu z Archivu vizuální historie USC Shoah Foundation. Na webové stránce pak naleznete základní informace o lokalitě, doprovodné fotografie a medailonky pamětníků.

    Stopáž jednotlivých filmových segmentů je:

    Radiotrh: 4 minuty

    Veletržní ulice: 5 minut

    Deportace dětí z takzvaně smíšených rodin: 5.5 minuty

    Pokud si přejete být pravidelně informováni o novinkách USC Shoah Foundation v češtině, případně i v jiných jazycích, kontaktujte nás na adrese: smok.martin@gmail.com

  • Language: Czech

    Od roku 2012 byla součástí expertního vzdělávacího programu Svědectví pamětníků ve výuce pro 21. století pro české pedagogy i procházka protektorátní Prahou. Podobně s úryvky svědectví pamětníků v kombinaci s autentickými lokalitami pracovaly sesterské  programy v Maďarsku, Polsku a na Ukrajině. Díky značnému zájmu pedagogů o podobné materiály umožňující interaktivní kombinaci filmových vzpomínek s relevantními místy paměti se USC Shoah Foundation rozhodla vytvořit veřejně přístupný soubor vzdělávacích programů IWalks, směřující k obnově vědomí souvislostí a prostorových kontextů historických událostí. IWalks nabízejí možnost pracovat se sestřihy svědectví pamětníků přímo na místě, kde se popisované události odehrály. První takový materiál v češtině, vytvořený ve spolupráci s OpenEye o.s., se věnuje místu spojenému s deportacemi obyvatel Prahy označených rasistickými zákony za židy.

    Tři filmové segmenty, které si můžete stáhnout do svého počítače, iPadu či mobilu obsahují úryvky ze svědectví pamětníků holocaustu z Archivu vizuální historie USC Shoah Foundation. Na webové stránce pak naleznete základní informace o lokalitě, doprovodné fotografie a medailonky pamětníků.

    Stopáž jednotlivých filmových segmentů je:

    Radiotrh: 4 minuty

    Veletržní ulice: 5 minut

    Deportace dětí z takzvaně smíšených rodin: 5.5 minuty

    Pokud si přejete být pravidelně informováni o novinkách USC Shoah Foundation v češtině, případně i v jiných jazycích, kontaktujte nás na adrese: smok.martin@gmail.com

Lokalita hlavního pražského deportačního shromaždiště pro osoby označené za židy je často označována termínem Radiotrh. Areál takzvaného Nového výstaviště, kde se od poloviny dvacátých let minulého století pořádaly vzorkové veletrhy, bývá také omylem označován jako Veletržní palác – ten se ale nachází naproti, přes Veletržní ulici. Jméno Radiotrh bylo odvozeno od převládajícího sortimentu exponátů a jména veletrhu, který je nabízel. V areálu se nacházelo 15 výstavních pavilonů a další menší kiosky. Zatímco dobové pohlednice zachycují pouze část Nového výstaviště, z letecké fotografie pořízené roku 1938 je dobře patrný rozsah Radiotrhu i různé velikosti jeho pavilónů.

Deportační centrum, ve kterém byly shromažďovány osoby povolané do transportů, bylo zřízeno v říjnu 1941, krátce po příjezdu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha do Prahy. Konkrétní umístění a vybavení tohoto sběrného tábora se v průběhu okupace měnilo, na podzim 1941 byl umístěn v pavilonech označených jako U1 a U5. Pronájem veletržních prostor byl hrazen ze zabaveného majetku deportovaných osob. 13. října 1941 byly na Radiotrh předvolány osoby zařazené do prvního deportačního transportu z Prahy, označeného písmenem A. O tři dny později těchto 1000 lidí odjelo do ghetta v Lodži. Většina pozdějších transportů vypravených z Radiotrhu směřovala do ghetta v Terezíně. Radiotrhem procházely i transporty osob označených za židovské míšence, dětí z takzvaných smíšených rodin. Ty přijížděly z celého protektorátu. Poslední transport byl do Terezína vypraven v polovině března 1945. Podle dostupných materiálů prošlo táborem na Radiotrhu nejméně 45 513 lidí, 37 667 z nich se nedožilo osvobození.

Areál Nového výstaviště na samém konci války vyhořel a veškeré jeho pozůstatky byly postupně odstraněny. Na části pozemku byl postaven komplex budov Parkhotelu. Místa, kudy deportovaní pochodovali Veletržní ulicí směrem na nádraží Praha-Bubny se však zachovala.

Krátké životopisy pamětníků:

Marta Peková

Narodila se roku 1913 v Praze. Do Terezína byla z Radiotrhu deportována 14. prosince 1941, společně se svou malou dcerkou Alenou. Její manžel byl do ghetta odtransportován později. Díky pomoci německého známého se jim podařilo zůstat v Terezíně a vyhnout se transportům na východ. Po osvobození pracovala jako prodavačka a úřednice. Interview bylo natočeno v lednu 1996 v Praze.

Markéta Herzová

Narodila se roku 1915 v Praze. Do Terezína byla deportována stejným transportem jako Marta Peková, 14. prosince 1941. Válku přežila v Terezíně. Interview bylo natočeno v květnu 1997 v Plzni.

Vilém Solar

Narodil se roku 1926 v Praze, vyrůstal na Královských Vinohradech. Do Terezína byl z Radiotrhu odtransportován 30. července 1942. Po deportaci z Terezína přežil tábor smrti Auschwitz-Birkenau a koncentrační tábory Golleschau, Oranienburg-Heinkelwerke a Sachsenhausen. Osvobození se dočkal na pochodu smrti v Mecklenbursku. Vystudoval vysokou školu a na prožité hrůzy se snažil zapomenout. Interview bylo natočeno v lednu 1996 v Praze.

Jan Jecha

Narodil se roku 1924 ve Vídni, vyrůstal ale v Praze a v Libavském údolí. Do Terezína byl z Radiotrhu deportován 12. září 1942. Z terezínského ghetta byl na čas odeslán do soukromého koncentračního tábora vdovy po Reinhardu Heydrichovi v Panenských Břežanech, poté se do Terezína vrátil. Po deportaci z Terezína prošel koncentračními tábory Zossen-Wulkow bei Trebnitz, Gleiwitz a Blechhammer, přežil i tábor smrti Auschwitz-Birkenau. Po osvobození se přihlásil ke službě u policie a přestěhoval se do pohraničí. Interview bylo natočeno v březnu 1996 v Rotavě u Sokolova.

Antonie Militká

Narodila se roku 1928 v Brně. Podle rasistických zákonů platných v protektorátu byla označena za židovského míšence. Po vyloučení ze školy dostala příkaz dostavit se na Radiotrh, kam přijela z Brna. 9. dubna 1943 byla deportována do ghetta v Terezíně. Po osvobození se vdala a starala se o rodinu, od roku 1984 se věnovala sociální práci a pomoci potřebným na brněnské židovské obci. Interview bylo natočeno v lednu 1996 v Brně.

Karel Ellinger

Narodil se roku 1928 v Brně, vyrůstal v Pohořelicích u Mikulova. Protože byl označen za židovského míšence, byl z Brna deportován na Radiotrh, a poté 9. dubna 1943, stejným transportem jako Antonie Militká, do ghetta v Terezíně. Po deportaci z Terezína přežil tábor smrti Auschwitz-Birkenau a koncentrační tábory Kaufering, Landshut a Dachau, kde byl osvobozen. Po válce dostudoval gymnázium, navzdory označení za politicky nespolehlivou osobu se mu podařilo vystudovat Vysokou školu chemicko-technologickou. 29 let pracoval ve Výzkumném ústavu pozemních staveb. Interview bylo natočeno v prosinci 1995 v Brně.

Eva Herrmannová

Narodila se roku 1929 ve Vídni, vyrůstala v Opavě, po odstoupení pohraničí žila s rodiči v Prostějově. Podle rasistických zákonů byla židovským míšencem. Do Terezína byla z Radiotrhu deportována 9. června 1943. Po osvobození vystudovala hudební vědu a zároveň operní režii na AMU, 30 let pracovala v Divadelním ústavu, téměř pět let byla ředitelkou opery Národního divadla. Interview bylo natočeno v srpnu 1996 v Praze.

Radiotrh

Slovníček pojmů

Deportační centrum, shromaždiště, sběrný tábor

Ohraničené a zabezpečené území, často v blízkosti železnice, kde byli lidé označení za židy dočasně shromažďováni a zadržováni před odsunem do ghett nebo táborů. Jako deportační centra tak sloužily školy, sokolovny, sportovní stadióny, výstavní areály, tovární budovy či cihelny. Areál Radiotrhu byl jedním z nich.

Koncentrační tábor

Ohraničené a zabezpečené území sloužící k hromadné internaci nebo věznění lidí bez řádného soudu nebo jiného právního důvodu. Vězni jsou často vystaveni týrání a nemocem, jsou nasazováni na nucené práce, umírají hladem a vyčerpáním.

Tábor smrti, vyhlazovací tábor

Tábor založený pro jediný účel: uskutečnění plánu genocidy všech osob označených za židy, pro který němečtí nacisté používali označení „konečné řešení židovské otázky“. Tato centra masového vraždění měla v hlubokém utajení zabezpečit ekonomicky nejvýhodnější, průmyslový způsob usmrcení všech židů. Prvním táborem smrti bylo Chelmno, následovaly Belžec, Sobibor a Treblinka. Tábor smrti byl zřízen i v komplexu Auschwitz-Birkenau.

Ghetto v Lodži

Před začátkem druhé světové války bylo polské město Lodž důležitým centrem židovské kultury. V únoru 1940 bylo německými okupačními úřady v bývalé židovské chudinské čtvrti zřízeno uzavřené ghetto, 164 tisíc místních židů se muselo stěsnat na území čtyř čtverečních kilometrů. V letech 1941 a 1942 bylo do ghetta deportováno dalších 38 500 lidí, mezi nimi 5 tisíc českých židů, z nichž přežilo 277 osob. V listopadu 1941 bylo do ghetta deportováno také 5 tisíc Romů. Od ledna 1942 byli obyvatelé ghetta vražděni v nedalekém táboře smrti Chelmno, kde byli vězňové zabíjeni v pojízdných plynových komorách. Na počátku roku 1944 se Němci rozhodli lodžské ghetto uzavřít. Zbylí vězňové byli v létě 1944 posláni do táborů smrti v Chelmnu a Auschwitz-Birkenau.

Ghetto v Terezíně

Terezín byl vybudován v letech 1780 – 1790 jako pevnost střežící severní přístupy do vnitrozemí Čech. Německé okupační orgány nejprve v červnu 1940 zřídily v Malé pevnosti policejní věznici pražského gestapa a poté ve Velké pevnosti, tedy ve městě samotném, uzavřené ghetto. První transport 342 mladých mužů – tzv. komando výstavby – do Terezína odjel 24. listopadu 1941. Za nimi následovala naprostá většina protektorátních židů. Přijížděly také transporty z Německa, Rakouska, Nizozemska, Dánska a Slovenska. Z Terezína odcházeli obyvatelé ghetta dalšími transporty na smrt. V posledním roce války bylo rozhodnuto o deportacích tzv. míšenců a osob žijících ve smíšených manželstvích, lidí, kteří byli do té doby před deportací do Terezína chráněni. Celkem bylo z českých zemí do terezínského ghetta deportováno přes 74 tisíc mužů, žen a dětí.

Míšenec

Pravidla pro určování rasové příslušnosti podle tzv. norimberských zákonů byla v Čechách a na Moravě zavedena nařízením říšského protektora z 21. června 1939. Občané jimi byli rozděleni na „árijce“ a „neárijce“, vpodstatě podle náboženské příslušnosti jejich dědečků a babiček. Zákonná nařízení také rozlišovala různé druhy tzv. míšenců, osob, které měly méně než tři židovské prarodiče. Dopadu rasistického zákonodárství na někdejší československé občany je věnována multimediální hodina Když rasismus je zákon.