Úryvek ze svědectví Marie Hořákové popisuje situaci v této nemocnici pohledem jedné ze zdravotních sester, ženy, kterou chránilo manželství s takzvaně „árijským“ mužem. Perzekuce těchto mužů, odmítajících rozvod s manželkami, jež byly rasistickými zákony označeny za židovky, je specificky protektorátní kapitolou historie holocaustu. Pouze u nás byli za odmítání rozvodu vězněni, internováni a deportováni do koncentračních táborů.

Marie Hořáková se narodila v květnu 1918 v Praze, vyrůstala v Nuslích. Chtěla studovat, ale rodiče byli proti, pro dívku té doby mělo být vhodnější naučit se francouzsky a dobře se vdát. Po odjezdu prvního deportačního transportu židů v říjnu 1941 jí známý ze Sokola nabídl, že si jí vezme, aby ji ochránil. Sňatek byl uzavřen během týdne. Novomanžel byl nejprve vyhozen z práce, poté povolán do koncentračního tábora. Marie byla díky trvajícímu sňatku s „árijcem” do Terezína deportována až v únoru 1945, a dožila se tam osvobození.