Spojeni přes generace: písně a nápěvy
Tento sestřih z filmových vzpomínek pamětníků původně vznikl jako součást programu 5. výroční konference Centra vizuální historie Malach při Univerzitě Karlově v Praze. Úryvky z rozhovorů vybrané Jakubem Mlynářem, koordinátorem CVHM, a sestříhané Martinem Šmokem, konzultantem USC SF, ukazují nejen rozsah a hloubku Archivu vizuální historie, ale jsou také kulturním a emocionálním zážitkem. Zachycují roli, jakou v našich životech a vzpomínkách hrají písně a nápěvy. Širšímu publiku představují veselé, odbojné a protinacistické kabaretní písničky z terezínského ghetta a jidiš písně tradičních židů. Sestřih tak zachycuje část mozaiky kultur a identit, o kterou naši společnost připravila genocida osob označených za Židy za druhé světové války.
Stručné životopisy pamětníků
Soňa Vlachová se narodila roku 1929 v Teresvě na Podkarpatské Rusi. Chudý kraj, kde žilo mnoho tradičních židů, byl po roce 1939 okupován Maďarskem. Přežila deportaci do ghetta Mátészalka a poté tábory Auschwitz II-Birkenau, Gelsenkirchen, Essen a Bergen-Belsen. Ihned po osvobození se chtěla vrátit do Čech, kde se již usadil jediný přeživší strýc, veterán Svobodovy armády. Nejprve žila v Chebu, po svatbě se usadila v Mirošově. O minulosti mnoho nemluvila. Interview bylo natočeno v Mirošově 27. 6. 1996.
Zuzana Rydygerová se narodila v Praze roku 1924. Vyrůstala v Libni, židovství se v rodině nijak neprojevovalo. Jako Židovka však byla vyhozena ze Sokola a po okupaci byla jako všechny děti označené za židy vyloučena ze školy. Obklopena zákazy pak rodina čekala na pozvánku do transportu. První Zuzanin manžel, Jirka Kohn, odjel do Terezína jedním z prvních transportů na podzim 1941. Po její deportaci v září 1942 ji coby člen takzvaného Aufbaukommanda, komanda výstavby, uchránil před transportem dále na východ. Po osvobození si našli byt v Děčíně. Interview bylo natočeno 4. 3. 1996 v Děčíně.
Lily Trojanová se narodila v Praze roku 1934. Její tatínek byl po okupaci označen za Žida, maminka byla podle tehdejších zákonů „árijka“ - přesto, že kdysi přestoupila na židovskou víru, aby tatínkovi rodiče souhlasili se sňatkem. Maminka se vždy chovala jako katolička, i děti tak vyrůstaly. Nejmladší Lily byla pokřtěna až v šesti letech, aby jako Židovka nebyla vyloučena ze školy hned v první třídě. Nepomohlo to. Učit se směla pouze v židovském sirotčinci na Vinohradech. V září 1942 byla se třemi sourozenci, bez rodičů, deportována do Terezína: sestře Míle bylo 21 let, sestře Haně 18, bratru Otovi 15 a Lily osm a půl. Konce války se dožila jen Hana a Lily, tatínek byl také zavražděn. Po osvobození se maminka stala velmi věřící katoličkou, Lily tedy navštěvovala řádovou školu u Sv. Anny. Interview bylo natočeno 7. 11. 1996 v Praze.
Jiřík Schreiber se narodil roku 1925 v Lipníku nad Bečvou. Po okupaci krátce studoval na Spolkovém židovském reformním reálném gymnáziu v Brně, poslední střední škole, kde se děti označené za Židy z celého Protektorátu mohly učit. Před deportací do Terezína pracoval jako automechanik, deportován byl z Olomouce. Přežil tábory Auschwitz II-Birkenau a Meuselwitz, uprchl z pochodu smrti přes Kraslice, do osvobození se skrýval u Manětína. Po válce se usadil v Pardubicích. Interview bylo natočeno 2. 12. 1996 v Praze.
Alice Hrbková se narodila roku 1928 v Praze. Vyrůstala v Karlíně v rodině chudého podomního obchodníka. Z pěti dětí byla nejmladší. Z hlediska protektorátních zákonů byla takzvaným míšencem: po mamince Němka, po tatínkovi Židovka. Na počátku války maminka zemřela na tuberkulózu, tatínek se narychlo oženil s Češkou a myslel, že se tak ochrání před transportem. Jeho nová žena jej ale opustila a udala ho, že nenosí hvězdu. Pravděpodobně na její udání byla i Alice vyzvána k nástupu do transportu a byla deportována do ghetta v Terezíně. Po osvobození byli někteří sourozenci označeni za Němce, jedna sestra ještě v roce 1945 uprchla do Rakouska, protože měla za manžela německého vojáka. Alice pracovala v jedné z karlínských továren, dělala průvodčí tramvaje, po přestěhování do Nového Boru topila v kotelně velkého sídliště. Interview bylo natočeno 20. 2. 1997 v Novém Boru.
Emilie Machálková se narodila roku 1926 ve Svatobořicích u Kyjova. Po okupaci byla společně s bratrem vyhozena z gymnázia, pracovali v továrně. Jako Romové nedostávali potravinové lístky, nesměli se vzdalovat z bydliště nad dvacet kilometrů. V únoru 1943 začali být příbuzní z jiných obcí odváženi do sběrného tábora v Brně. Rodina již věděla, co deportace znamenají. Někteří se ukrývali. Emilii s bratrem a rodiči zachránila osobní intervence starosty Nesovic, kde tehdy žili, pana Kyliána, a tamního vrchního strážmistra Holase. Oba muži cestovali až do Prahy, aby u Gestapa pro tuto rodinu získali výjimku z nařízených deportací. Třicet tři příbuzných takové štěstí nemělo a byli zavražděni. Interview bylo natočeno 4. 10. 1996 v Brně.
Alexej Hron se narodil jako Jekutiel Estreicher v Praze, roku 1914. Jeho rodiče pocházeli z Horního Slezska, odkud uprchli před pogromy spojenými s frontovými událostmi první světové války. Tatínek v Praze založil podpůrný spolek pro chudé Linas Ha-cedek, byl členem a později předsedou židovského pohřebního bratrstva Chevra Kadiša. Měl tři sestry, neteř Mišinka se narodila sestře Aničce 15. března 1939. Po začátku druhé světové války byla rodina označena za Poláky, převezena do Ostravy a deportována do polského městečka Sosnowiec, kde se budoval internační a koncentrační tábor. Na jaře 1940 Alexej s několika spoluvězni uprchl, ukrýval se, získal padělané dokumenty a přes Krakov přešel na Slovensko. Ukrýval se v Prešově, v Bratislavě, napojil se na sionistický i komunistický odboj, spolupracoval s partyzány. Po potlačení SNP se ukrýval v bunkru u vesničky Dubová. Po osvobození si změnil jméno a coby technický expert zaváděl nové stavební metody při bytové výstavbě. Interview bylo natočeno 27. 2. 1996 v Praze.