Druhý ročník programu Svědectví pamětníků ve výuce pro 21. století

V pražském Centru vizuální historie Malach byl ve dnech 8. - 12. července úvodním seminářem zahájen druhý ročník programu Svědectví pamětníků ve výuce pro 21. století. Letos se kromě učitelů z celé ČR účastnili i pedagogové ze Slovenska. 

Program je jednou z klíčových mezinárodních vzdělávacích aktivit USC Shoah Foundation. Pedagogům v České republice, Maďarsku, Polsku a na Ukrajině nabízí dvouleté profesní vzdělávání na poli práce s filmovými svědectvími. Jeho součástí jsou workshopy, individuální konzultace a skupinové aktivity, připravující účastníky na práci s rozhovory z archivu USC Shoah Foundation a digitálními vzdělávacími platformami jako je IWitness. Cílem je vybavit pedagogy ke vzdělávací práci reagující na vzrůstající rasismus, umožnit jim poukázat na stav naší společnosti.    

Na konci semináře se s nováčky o své zkušenosti podělili absolventi prvního ročníku programu, a představili jim své vzdělávací materiály založené na využití filmových svědectví pamětníků. Tyto výsledky celoroční práce byly dále probírány v návazném programu pro loňské účastníky. Rozpětí témat od regionální historie po genocidu Tutsiů ve Rwandě demonstruje spektrum možností kreativního využití svědectví z archivu USC Shoah Foundation ve vzdělávání.

• Josef Märc z gymnázia v Chomutově vytvořil vzdělávací modul “Příchody Jaroslava Krause” zkoumající na svědectvích několika pamětníků popisy příchodů na nová místa, analyzující kontexty a významy sdílených vzpomínek.
• Kateřina Kršková z Manažerské Akademie v Jihlavě vytvořila hodiny zaměřené na hledání identity, pnutí mezi českou a německou populací a efekt protižidovského rasistického zákonodárství v regionálním kontextu.
• Monika Stehlíková z gymnázia v Plzni je autorkou aktivity “Beru si to na triko”, modulu nutícího k zamyšlení nad symboly a jejich významem - a odpovědností za jejich šíření. Aktivita využívá svědectví pamětníka genocidy Tutsiů ve Rwandě a svědectví přeživší Holocaustu.
• Renáta Havelková ze SPŠS v Olomouci ve svých hodinách dokumentuje život spisovatele Oty Pavla za pomoci vzpomínek jeho bratrů, Huga a Jiřího, a využívá tak možnost propojení s literaturou a filmem.
• Monika Badejová ze SPdgŠ a SZŠ sv. Anežky České v Odrách vytvořila tři hodiny zachycující dopad rasistického zákonodárství na občany někdejšího Československa. Hodina nazvaná "Pošta" zkoumá možnosti poštovního spojení mezi vězni ghetta v Terezíně a okolím, hodina "Žáci-Nežáci" zachycuje situaci dětí, kterým bylo na základě rasistických zákonů odepřeno jakékoliv vzdělání, třetí hodina zkoumá rasismus v Čechách v minulosti a dnes.
• Marcel Mahdal z gymnázia Pavla Tigrida v Ostravě, spolupracovník o. s. PANT, vytvořil lekci "Volá Londýn" volně navazující na výstavu o Pavlu Tigridovi. Materiál se věnuje válečné zkušenosti emigrantů z Československa ve Velké Británii a vysílání BBC do okupované vlasti.
• Julie Jenšovská z Židovského muzea v Praze vytvořila mnohovrstevnatou hodinu "Mezinárodní výbor Červeného kříže a Terezín", která analyzuje roli humanitárních organizací za extrémních situací. Hodina vznikla jako součást vzdělávacího projektu Naši nebo cizí? - Židé v českém 20. století.
• Tereza Vodičková ze SOŠ a SOU BEAN v Praze vytvořila sérii aktivit založených na chronologické kombinaci filmových svědectví a literárního textu nazvanou "Žalozpěvy". Název odkazuje na poému Jiřího Weila Žalozpěv za 77297 obětí.
• Vladimír Rozhon z gymnázia v Sokolově  je autorem hodiny "Sokolovsko na konci války ve svědectví pamětníků přeživších transporty vězňů koncentračních táborů", sledující jak nástup nacismu v regionu, tak období, kdy přes západ dnešní České republiky přecházely evakuační transporty vězňů a tzv. pochody smrti. 
• Markéta Hummlová z Obchodní Akademie a Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky ve Znojmě ve své aktivitě "Já a 20. století" zkoumá proměny vnímání historie, sociální paměť a roli svědectví pamětníků v chápání souvislostí.
• Tomáš Svoboda z gymnázia v Jeseníku v aktivitě "Cesty československých Židů mezi Čechy a Němci" využil příběh Alice Hrbkové k ilustraci rozdílů mezi tzv. velkou, oficiální historií a tím, jak na stejné fenomény a události vzpomínají lidé, kteří je prožili. 

Již se těšíme na nové vzdělávací materiály, které vzniknou v průběhu druhého ročníku programu Svědectví pamětníků ve výuce pro 21. století. Mimopražští účastníci tentokrát přijeli z Bardějova, Lučence, Modry, Kadaně, Plzně, Hodonína, Třebíče, Bratislavy a České Lípy.